Od hry přes nonsence po absurditu
První sobotní představení odhaluje svou podstatu již svým názvem – od poklidné hry se přes gradující scénky dostáváme až k jasně rozpoznatelné, až možná přímočaré absurditě. To doprovází opakující se schémata scének, které v pozdější fázi inscenace působí oproti svým předchůdcům někdy kontrastním, většinou zamýšleně absurdním způsobem. Soubor si zcela jasně celé představení užívá, což je vidět zejména ve společných scénách. Na začátku soboty jsem tak měl možnost zhlédnout příjemnou, odlehčující inscenaci skvěle otevírající zbytek dne.
Michal Merunka
Jahody
V druhém sobotním představení jsme mohli vidět zpracování básně od nechvalně známého autora – Lilie ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Od obyčejného začátku přes pokračování zobrazené v moderní podobě až po dodatek se setkáváme se zajímavým zpracováním myšlenek i motivů. Tím vybudovanou atmosféru ještě umocňuje sehranost celého souboru, který zároveň vyobrazuje některé vážnější myšlenky s hromadou nadsázky. Po skončení samotné básně následuje zjištění vedoucí až k soudnímu procesu s Karlem Jaromírem Erbenem – což mi nakonec přináší několik zajímavých otázek. Kolik absurdního se může stát skutečným?
Michal Merunka
Zimní bitva
Na závěr sobotního dopoledne se sálem rozlehla tajuplná temná atmosféra, jednoznačně utvořená již první scénou inscenace. Drobnosti jako plamen, decentní osvětlení, broukání a zpěv vytvořenou atmosféru jedině prohlubovaly, přiváděly nás do napětí, ale zároveň do zřetelného střehu, abychom nezmeškali ani jediný okamžik představení. Organizace ovládající svět, tábor sloužící na převýchovu, mlčící většina a její touha po svobodě jsou podstatou inscenace. Vzniká tak jednoduchá myšlenka, která při perfektním zpracování, které soubor představil, nahání mráz po zádech.
Michal Merunka
Cikánský boxer
Sobotní večer otevřelo letošní inspirativní představení, neskutečně silné monodrama. Již od začátku bylo jasné, že na nás příběh bude působit – a to dokonce již při původní scéně. Na vlastní oči jsem viděl vzpomínku, na níž by každý člověk nejradši zapomněl. Slyšel jsem vzpomínku na chudobu, slávu, přátelství, režim a smrt. Hltal jsem každé jedno slovo a každý jeden pohyb od začátku až do konce. Z představení jsem odcházel se vzpomínkou, jako by byla moje vlastní.
Michal Merunka
Godot
Na závěr soboty se k nám sneslo, jak již název vypovídá, ztvárnění absurdního dramatu Čekání na Godota. V představení společně čekáme dva dny, na nichž soubor ukazuje, jak to vypadalo před nimi a jak to bude vypadat dále. Stále se opakující cyklus pokračující dál a dál. Soubor se na rozdíl od předlohy nezabývá myšlenkou čekání na něco, co nemůže přijít (ale co kdyby to přišlo?), ale spíše se zaměřuje na způsob čekání a na způsob jeho zpříjemnění. S tím však odpadají též některé absurdní situace. Největší výhodou souboru je sehranost všech herců a obrovské zapálení pro věc, které do představení vnáší příjemnou energii.
Michal Merunka